Toto je můj takový malý užitečný DENÍČEK!

Píšu si do něj co mě napadne :)

Užijte si ho !! :D

Chody koní

Krok

Krok je nejzákladnější chod koně. Používá se na začátku jízdy, aby se kůň rozhýbal, ale také na konci jízdy, kdy si kůň potřebuje oddechnout od rychlejších chodů. Kůň v kroku zdvíhá v pravidelném sledu po sobě a zase je pokládá.

Klus

Klus je nejladnější chod koně. Je to pravidelný, dvoudobý chod. Nohy se pohybují ve stylu levá přední a pravá zadní společně vpřed. Aby se nám pohodlně jelo, musíme pravidelně vysedávat. Vysedávací klus se nazývá lehký klus a bez vysedávání je pracovní klus.

Cval

Cval je třífázový. Rozděluje se cval na levou a pravou nohu. Cválá se v pracovním nebo ve stehenním sedu. A ještě upozornění: Nejezděte s koňmi cvalem po asfaltové cestě, kůň může uklouznout.

Trysk

Trysk je nejrychlejší chod koně. Je čtyřfázový. Všichni říkají, že trysk nepatří mezi základní chody koňů, ale i tak to sem dávám.

Čištění koně

Čištění koní je jednou z nejzákladnějších věcí. Hlavním účelem je odstranit koni z z povrchu těla pot, zaschlé bahno, ale také parazity! Koně mají hřebelcování rádi, je to jako masáž. Také se koně čistí, aby byli krásně lesklí. Pokud vlastníte více koní nebo se o více koní staráte, je lepší koupit si pro každého koně zvláštní box na všechny čistící prostředky.

Nejdůležitější potřeby k čištění koní: Hřbílko a háček na kopyta.

Neméně důležité potřeby k čištění koní: Jemný kartáč, masážní hřbílko, stěráček na vodu a pot a štěteček na kopyta.

Ostatní potřeby k čištění se používají jen pro závodní koně, ale mohou se používat i pro normální, jezdecké nebo tažné koně.

 Kladruby nad Labem-Hřebčín-Různé Výpisky
1491 Rodina Pernštejnů zakoupila pardubické panství a následně kladrubskou oboru    

1560 Maxmilián II. (od roku 1563 císař) dostal pardubické panství s kladrubskou oborou darem od českých stavů

1579 Jeho Milost, císař Rudolf II., udělil hřebčínu statut císařského dvorního hřebčína, tento rok je brán jako historické založení hřebčína

1757 Hřebčín vyhořel i s plemenářskými záznamy

1770 Císař Josef II. dal hřebčín znovu vystavět

1764 Narozen zakladatel starokladrubských běloušů Pepoli

1770 Vybudování stájí na Josefově

1787 Narozen bělouš Generale

1797 Narozen bělouš Generalissimus

1800 Narozen vraník Sacramoso

1826 Počátek chovu teplokrevných koní a A 1/1 v Kladrubech

1831 Vybudování stájí v Selmicích

1844 Dostavěny nové empírové stáje

1873 Požár a obnova stájí v Selmicích

1865 Postavena stáj Padock

1918 Hřebčín pod správou státu

1922 Vyhynutí kmene Napoleone

1945 Založení Výzkumného ústavu pro chov koní ve Slatiňanech

1952 Založení kladrubského učiliště

1979 Velké oslavy 400 let založení hřebčína v Kladrubech

1992 Přerušení tradice pořádání jezdeckých dnů

1995 Starokladrubský kůň uznán kulturní památkou

2002 Uznání kladrubského hřebčína a kmenového stáda běloušů národní kulturní památkou

2003 Obnova jezdeckých dnů a dalších hřebčínských akcí

2004 425. výročí založení

Chody Koní č.2

KROK

KROK - Krok je charakterizován jako čtyřdobý chod, neboť kůň pohybuje každou nohou zvlášť. Zaposloucháte-li se do zvuku jeho kopyt, uslyšíte čtyři nezávislé údery kopyt. Sekvence kopyt v kroku je následující: vnější zadní, vnější přední, vnitřní zadní, vnitřní přední. Kůň by měl dělat kroky stejné délky a měl by vypadat energicky a cílevědomě. Díváte-li se na koně v kroku, zjistíte, že jeho celé tělo je v pohybu. Pohyb protéká svaly hýždí, přes hřbet, plece až do krku. Kůň by měl vypadat silně,atleticky a trénovaně. Ačkoliv krok je nejpomalejší chod, kůň používá ve značné míře krk, což znamená, že si musíte dít pozor na to, aby vaše paže tento pohyb kopírovaly a neomezovaly.

Fotografie

KLUS

KLUS - Klus je dvoudobý chod - kůň přešlapuje z jednoho úhlopříčného páru nohou na druhý. Posloucháte-li zvuk kopyt, uslyšíte v rámci jednoho kroku pouze dva údery kopyt. Vnější zadní a vnitřní přední se pohybují kupředu společně. Pak následuje chvilka přerušení a kupředu vykročí vnitřní zadní a vnější přední nohy současně.

- Klus je následující chod, který vám kůň může nabídnout a mnoho novopečených jezdců považuje tento chod za nejobtížnější. Když kůň kluše, pociťuje jezdec daleko silnější pohyb pod sedlem, než na jaký je zvyklý z kroku. Abyste se cítili v tomto chodu pohodlně, musíte mít tělo uvolněné, aby mohlo absorbovat pohyb a nikoliv napjaté, neboť pak byste na koni poskakovaili.

Fotografie

CVAL

CVAL - Cval je třídobý chod, kdy nohy koně dopadají na zem v následujícím pořadí: vnější zadní jde dopředu, pak vnitřní zadní a vnější přední jdou dopředu společně, následovány vnitřní přední. Pak nastává přerušení, kdy jsou všechny čtyři nohy ve vzduchu a opět se opakuje tentýž vzorec - vnější zadní, vnitřní zadní a vnější přední společně a vnitřní přední.

- Teprve ve cvalu novopečený jezdec poprvé zažije vzrušení z rychlé jízdy na koni. Pocit rychlosti a síly, jak kůň každým skokem ukrajuje další metry pod sebou, přináší dokonalý pocit štěstí. Ale navzdory větší rychlosti jezdec pociťuje tento chod jako velmi hladký.

Fotografie

TRYSK

TRYSK - Trysk je čtyřdobý chod, v němž nohy pracují v následujícím pořadí: vnitřní zadní, vnější zadní, vnitřní přední, vnější přední. Jelikož krok je také čtyřdobý chod, často se říká, že má-li kůň dobrá krok, bude také dobře cválat. Pozorujte závodní koně procházející se po dráze ajistě si toho všimnete!

- Jízda na koni tryskem je osvěžující a vzrušující zkušenost, ale má-li být bezpečná a příjemná pro koně i jezdce, je nutno si osvojit vyvážený, bezpečný sed a cítit se jistě při ovládání koně. Rovnováha a bezpečnost jsou důležité, neboť ztratíte-li rovnováhu v tomto chodu, můžete buďto spadnout, nebo zůstat viset na otěžích. Kůň se bude snažit odstranit tlak na hubu a může se zcela vymknout vaší kontrole.

Fotografie

Parkurové Skákání

Parkurové skákání je jezdeckýsport, ve kterém se jezdec na koni snaží v co nejkratším čase a s co nejmenším počtem chyb projet trasu s překážkami. Za svůj vznik vděčí nejvícedůstojníkůmbritské kavalerie, kteří skoky přes různé překážky považovali za vynikající trénink jak jezdce tak i koně. Parkur má úzkou souvislost s drezurou, kůň musí být velice dobře přiježděn a musí důvěřovat jezdci. Na olympijských hrách se poprvé objevuje v roce 1900 v pAŘÍŽI. Do roku 1945 byl parkur téměř výhradně vojenským sportem a některých závodů se směli účastnit pouze arm. parkuru existuje několik stupňů obtížnosti od nejlehčího ZM po nejtěžší TT. Každý stupeň má danou výšku překážek, přes které kůň skáče, určená je i maximální délka a počet skoků a kombinací, předepsané je i tempo. V tomto stupni může být překážka nanejvýš o 10 cm vyšší než je požadovaná výška stupně obtížnosti. Velmi často se v parkuru přistupuje k rozeskakování - pokud víc soutěžních dvojic dokončí parkur bez chyby (a podle propozic soutěže nerozhoduje čas), tyto dvojice se zúčastní ještě jednoho parkuru, který je většinou kratší a o něco obtížnější.

Vybavení jezdce a koně

Při parkurových soutěžích je předepsána výstroj nejen jezdce, ale i koně.

Druhy soutěží

Dvoufázové skákání - Parkur se skládá ze dvou částí, pokud dvojice překoná první část bez chyby, hned pokračuje druhou částí, vítězí dvojice, která projela obě fáze a nasbírala nejnižší počet trestných bodů
Honební skákání - Soutěž hodnocená podle tabulky C (chyby se přepočítají na trestné sekundy)
Soutěž do první chyby - Soutěž končí první chybou dvojice.
Volba dráhy - jezdec sám určuje, v jakém pořadí bude překážky skákat, musí překonat všechny a ve správném směru
Skok mohutnosti - skáče se pouze jedna překážka, která se neustále zvyšuje. Vítězí dvojice, která překoná nejvyšší skok

[editovat]PřekážkyTéměř všechny parkurové překážky mají shoditelnou část, její pád se trestá. Každá překážka se musí skákat ve stanoveném směru - vlevo je umístěn bílý praporek, vpravo červený.

Překážky se dělí na výškové (kolmý skok), šířkově (vodní příkop) a výško-šířkové (oxer). Druhy překážek jsou například: proutěnka, kolmý skok, vodní příkop, oxer, dvojbradlí, triplebar, zeď, …

In-out je překážka mezi níž není ani jeden cvalový skok. Zvyšuje pružnost jezdce.

Zrcadlové skákání: dva páry ( kůň + jezdec) skáčí na parkuru současně stejné překážky

Podmínky a osnovy pro získání licence - zkouška základního výcviku jezdce (ZZVJ)

 

Česká jezdecká federace stanovuje následující podmínky k získání jezdecké licence.

 

K získání jezdecké licence je třeba vykonat zkoušku základního výcviku za následujících podmínek (neplatí pro

jezdce voltiže, vytrvalostního ježdění, pony, spřežení a reiningu)

 

1)  Uchazeč musí dovršit v daném roce věk minimálně 12 let.

 

2) Uchazeč musí prokázat složením praktické zkoušky dovednost v jízdě na koni

- vodění a předvádění koně

- drezurní úlohy – národní úloha č. Z1 nebo Z2

- překonání parkuru ve výšce 70 – 90 cm s 1 distancí, 1 kombinací, přechod do klusu

a skákání kavalet z klusu

 

3) Uchazeč musí prokázat základní teoretické znalosti z :

- anatomie a fyziologie koně

- napájení, krmení, ošetřování a kování koně

- úrazy a nemoci koní

- základní zdravotní ošetření koně

- ústroj jezdců při výcviku, postroj koní

- bezpečnost jezdce a základní první pomoc

- disciplíny jezdeckého sportu ( základní znalost pravidel)

Svoje znalosti prokáže uchazeč formou testu .

 

4) Minimální počet uchazečů je 6, maximální počet je 20.

 

5) Zápisné ke zkoušce (i opakované) je 500,- Kč , je příjmem pořádající oblasti ČJF a nevrací se. Účastník

kromě uvedeného uhradí ¨¨

účastnický poplatek související s pokrytím nákladů na

uspořádání zkoušek (technické zajištění aj.), jehož výši stanoví pořádající oblast ve spolu-

práci s pověřeným pořadatelem.

 

6) Jezdeckou licenci bez absolvování výše uvedené zkoušky mohou obdržet absolventi učilišť Kladruby n.L.,

Lanškroun, Kroměříž a absolventi policejního kursu – ZZVJ Policie ČR.

 

Opravné zkoušky

 

- Jezdec, který neuspěje u zkoušek jak z praktické tak i teoretické části opakuje celou zkoušku

nejdříve za 6 měsíců.

- Jezdec, který neuspěje při zkouškách v praktické části ( drezura nebo parkur nebo oboje)

opakuje celou praktickou část nejdříve za 6 měsíců.

- Jezdec, který neuspěje v teoretické části (testu) opakuje zkoušku jen z teorie, nejdříve však za 1 měsíc.

 

Přerušení zkoušek

 

- V mimořádném případě může komise ze závažných důvodů jezdce ze zkoušek vyloučit

( nenechat jej dokončit).

 

HODNOCENÍ ZKOUŠKY ZÁKLADNÍHO VÝCVIKU

 

- V drezuře jsou hodnoceni uchazeči v základních chodech - krok, klus, cval, provedení kruhu, srovnání koně

a zastavení. Základním hodnocením je sed a vliv jezdce.

- Ve skoku na parkuru je základním kriteriem hodnocení - balance, styl.

- V teoretické zkoušce základní znalosti formou testu - min.30 správných odpovědí (z 35 otázek) = splnil.

- Jednotlivé části zkoušky jsou hodnoceny výrokem komise - splnil, nesplnil. Pro hodnocení

praktických částí zkoušky nejsou uplatňována ustanovení pravidel jezdeckého sportu.

- Na závěr zkoušek proběhne vyhodnocení uchazečů. Po ukončení zkoušek vypracuje komise

„Protokol o zkouškách“ pro příslušný oblastní výbor a sekretariát ČJF. Na jeho základě bude

účastníkům zkoušek, kteří splnili, vydána „Licence jezdce“.

 

SMĚRNICE PRO ZKOUŠKU ZÁKLADNÍHO VÝCVIKU JEZDCE

 

Zkoušky základního výcviku se mohou provádět v jezdeckých areálech, které mohou zajistit

následující podmínky :

1) Halu nebo prostor pro přezkoušení jezdeckých schopností kandidátů v drezuře

( drezurní obdélník 20 x 40 m ).

2) Halu nebo prostor pro přezkoušení jezdeckých schopností kandidátů po stránce skokové

( viz. předepsaný plánek parkuru ).

3) Ustájení pro koně kandidátů zkoušek.

4) Obsluhu pro stavbu překážek.

5) Místnost pro vypracování testů.

 

Pomůcky potřebné při zkouškách

 

1) - Každý kandidát si musí dovézt oddílového, klubového nebo soukromého koně, se kterým

bude provádět zkoušku.( může být jiný pro drezuru a pro parkur , na jednom koni se

mohou vystřídat max. 3 jezdci)

- Kandidát si zajistí vlastního čtenáře úlohy

- Kandidát si přinese psací potřeby

- Kandidát bude mít kompletní jezdeckou výstroj a kůň postroj dle skokových pravidel

jezdeckého sportu čl. 256 a čl. 257.

 

2) Startovní čísla 1 - 20 (pořadatel)

3) Překážkový materiál pro předepsaný parkur (pořadatel)

4) Drezurní obdélník 20 x 40 m (pořadatel)

5) Tiskopisy pro hodnocení kandidátů zkoušek (pořadatel)

 

 

Při zkouškách jsou potřeba nejméně 3 zkoušející :

1) Hlavní, který kontroluje a zabezpečuje správné dodržování časového rozvrhu , na začátku

provede instruktáž kandidátů , provede vyhodnocení testu a na závěr zkoušek pro-

vede celkové vyhodnocení.

2) Další dva zkoušející budou hodnotit drezurní a skokovou zkoušku.

 

( Hlavního zkoušejícího vybere ze seznamu komisařů oblastní výbor ČJF - vyloučeni jsou zkoušející, kteří mají u zkoušek kandidáty z

vlastního klubu nebo příbuzné, nebo popř. je trénují )

 

 

ČASOVÝ PROGRAM ZZV JEZDCE

 

8,00 hod - kandidáti se shromáždí a budou jim přidělena čísla 1-20 (max.20 na den)

- hlavní zkoušející informuje kandidáty o průběhu zkoušek

9,00 hod - předvádění a vodění koně

- drezurní úloha Z1 nebo Z2 ( pořadí startujících 1 - 20 )

14,00 hod - skoková zkouška na předepsaném parkuru ( pořadí startujících 20 - 1 )

16,00 hod - testy ( vypracovat odpovědi na otázky testu v čase 45 min. )

17,30 hod - hlavní zkoušející provede zhodnocení všech účastníků zkoušek za jejich účasti

 

( Uvedený časový rozvrh je orientační. Je v pravomoci zkušební komise rozvrh upravit - dle

počtu účastníků apod. )

 

  Okruhy otázek pro zkoušky základního výcviku jezdce:

 

1. Zkratka mezinárodní jezdecké federace.

2. Kdo organizuje jezdecký sport v České republice.

3. Popis koně (části těla, tvary hlavy…).

4. Barvy koní.

5. Získané a vrozené znaky u koní.

6. Tělesná teplota koně.

7. Základy krmení a napájení koní (základní krmiva, spotřeba vody…).

8. Zásady bezpečnosti práce při ošetřování koní a přístup ke koním.

9. Ošetřování koní před a po výcviku.

10. Podkování a ošetřování kopyt.

11. Základy chovu koní (délka březosti, odstav hříbat…).

12. Nemoci koní a jejich léčení.

13. Úrazy koní a jejich ošetření.

14. Zlozvyky koní.

15. Očkování pro koně i jezdce.

16. Zásady první pomoci.

17. Nohosled koně v základních chodech.

18. Základní chody koně.

19. Ochranné pomůcky koně při výcviku a soutěžích.

20. Ochranné pomůcky pro jezdce.

21. Úbor a výstroj jezdce při tréninku a v soutěžích.

22. Pomůcky jezdce, kterými na koně působí a jejich použití.

23. Popis správného sedu.

24. Popis jezdecké výstroje (sedlo, uzdečka…).

25. Pomocné otěže.

26. Chování jezdce s koněm při vjezdu na veřejnou komunikaci.

27. Čím se řídí jednotlivé soutěže všech disciplín jezdeckého sportu.

28. Doklady jezdce a koně potřebné ke startu na závodech.

29. Jak staří koně se mohou poprvé účastnit skokových soutěžích.

30. Základní znalost pravidel jednotlivých disciplín.

31. Popis drezurního obdélníku a cviky.

32. Hodnocení soutěží (např.skokové – tab A, C,…).

33. Pravidla na opracovišti.

34. Pojem přilnutí.

35. Limity startů v soutěžích.

36. Vzdálenost kavalet (pro krok, klus, cval)